Od dvacátých let 20. století se pan Spalding rozhodl začít používat australskou vlnu na výrobu příze používané k omotávání baseballových jader. Nová příze rázem vychýlila misky vah z přízně nadhazovačů ve prospěch pálkařů.
V sezónách následujících po prvním zavedení míčků z australské příze došlo k obrovskému nárůstu počtu odpalů, homerunů a celkovému trendu ofenzivnější hry.
Aby se nadhazovači ještě více naštvali, byl zakázán spitballing(tak to zní) a míče se začaly v zápasech vyměňovat, jakmile změkly a ušpinily se, což dále zvýhodňovalo pálkaře.
V této éře to legendární hráči jako Lou Gehrig doslova rozbili na celé čáře.
V roce 1934 se Americká liga a Národní liga dohodly na standardizovaném výrobním postupu míče. Proces, který je podle mě velmi přesný a komplikovaný!“
Článek New York Times „Kolik váží baseballový míček?“ cituje:
Míček bude mít korkový střed s polštářem o hmotnosti 7/8 unce, přičemž polštář bude tvořen jednou vrstvou černé gumy a druhou červenou, jejíž důvod nebyl zveřejněn.
Poté přijde 71 yardů modrošedé vlněné příze, čímž se koule zvětší na obvod 7 3/4 palce a hmotnost na 3 1/8 unce. Dále se nabalí 41 yardů bílé vlněné příze a obvod se zvětší na 8 1/4 palce, hmotnost na 3 7/8 unce. Nanese se vrstva speciálního gumového cementu.
Dvě další omotání příze, první ze 41 yardů modrošedé vlněné příze, druhé z posledních 100 yardů 20/2 vrstvé jemné bavlny, zajistí obvod 8 7/8 palce a hmotnost 4 3/8 unce, na který se nanese další vrstva gumového cementu.
Povlak je ze speciální vyčiněné koňské kůže o hmotnosti 1/3 unce a tloušťce 5/100 palce, sešitý dvojitým stehem ze čtyřpramenné červené nitě. Hotová koule má obvod 9 až 9 1/8 palce a měla by vážit 5 až 5 1/8 unce.
Woosh.
.